Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psí rasy-članky 1

18. 12. 2009

Plemena psů

Velšteriér

20. dubna 2009 v 13:42

Historie:
Velšteriér patří do velice početné skupiny teriérů. Jedná se staré plemeno, relativně původní. Je to přímý potomek starého anglického teriéra. V minulosti byl využíván jak k lovení lišek, jezevců, vyder a krys tak i k hlídání obydlí a statků. Ve středověku našel uplatnění jako pes, který spolu se spolu s honiči zúčastňoval honů na lišky a jezevce, jeho úloha ve smečce byla jak jinak než norník. Velšteriér se vyvinul z keltské linie teriérů, kteří byli charakterističtí svou drsnou srstí barvy black and tan - černá s pálením. Dlouhou dobu současně existovaly dvě variety. Jedna z Walesu, odvozená od nyní již vymřelého černo-červeného drsnosrstého teriéra, a druhá získaná v Anglii křížením erdelteriéra a foxteriéra (druhá varieta postupně také vymizela).Samostatný klub byl založen již roku 1885 a o dva roky později bylo plemeno uznáno britským kennel klubem. V počátcích chovu můžeme zaznamenat křížení například s erdelteriérem, bedlington teriérem, irským teriérem, manchester teriérem docílolo se tím zušlechtění vzhledu. Přineslo to s sebou však i značné problémy a to v různých podobách exteriéru. Mezi první a druhou světovou válkou došlo ke sjednocení plemene.
Plemeno si brzy našlo své místo na výsluní a to nejen po stránce pracovní. O tom svědčí i fakt, že velšteriéra choval sám princ z Walesu, pozdější král Jiří.
Vzhled:
Kohoutková výška by neměla přesahovat 39 cm, k této výšce odpovídá váha 9 - 9,5 kg. Jako nejideálnější barva se uvádí černá s pálením, černá, grizzly a tříslová.
Povaha a využití:
Velštěriér je bystrý, živý, pracovitý pes veselé povahy. Je poslušný, snadno ovladatelný, ale musí k tomu být důsledně vychováván. Je k vidění jako pes společník, hlídač.
Péče:
Jeho srst se musí upravovat trimováním. Hodí se i pro sportovně založené majitele, kteří mají dostatek času na jeho vybití energie.

Pekingský palácový psík

27. března 2009 v 16:33

Pekingský palácový psík

 
Pekingský palácový psík byl vyšlechtěn před tisíci lety a dobu byl spjat s buddhistickou kulturou. Tito psi se chovali pouze v panovnických rodinách a o jejich chov se starali sluhové (eunuchové). Pekingský palácový psík se dostal do Evropy až v roce 1860 a toto plemeno se stalo v Evropě velmi oblíbené.
Pekingský palácový psík je malý a velmi důstojný pes. Z profilu je tento pes lehce placatý. Jejo srst je rovná a dlouhá. Tento psík má hřívu, která je velmi podobná hřívě lví. Proto byl také velmi oblíben, jelikož lev je posvátná bytost Budhy. Srst Pekingské palácového psíka vyžaduje pravidelnou a intenzivní péči. Je potřeba ji každý den vyčesávat. Dál je potřeba starat se o jeho oči a záhyby na tlamě. Pekingský palácový psík je vždy velmi oddaný svému pánovi, je velice klidný a k dětem se chová odměřeně. Občas bývá tvrdohlavý. Tento pes se dožívá průměrně 12-13 let.
Anglický název: Pekingese
Zkratka používaná v ČR: PPP
 

Afgánský chrt

24. března 2009 v 19:27

ANGLICKÝ NÁZEV: Afghan Hound

PŮVOD: Afgánský chrt je plemenem existujícím již několik tisíciletí. Byl vyšlechtěn v Afghánistánu, křížením Afgánského původního loveckého chrta s Perským chrtem - Salukou. Na konci 19. století jej dovezli do Velké Británie, kde byl v roce 1907 utvrzen standard tohoto plemene. Tam také v roce 1926 vznikl první "Klub milovníků afgánského chrta".

POPIS: Afgánský chrt má exotický zevnějšek, majestátní ocas a grandiózní pohyb. Je plný síly a důstojnosti, má nezávislý charakter - to je Afgán. Afgánský chrt je dostatečně vysoký pes, výška v kohoutku je u psů 65 až 75 cm, u feny 60 až 65 cm, váha se pohybuje v rozmezí 23 až 28 kg, má pevnou a silnou postavu. Hlava je nadstavená, v prodloužené linii. Uši má dlouhé a visící, přiléhající k hlavě, pokryté velmi dlouhými, hedvábnými chlupy. Oči jsou trojúhelníkového tvaru, východního rázu, jsou temné, někdy s nazlátlým odstínem. Čenich nosu je černý, u světle zbarvených psů může být i temně-hnědý. Ne příliš krátký ocas je zakončen smyčkou. Afgánský chrt má krásnou, rovnou, honosnou a hedvábnou srst, která stojící postavu Afgána krásně a důstojně rámuje. Tlapy jsou touto hustou srstí dobře kryté, srst vytváří jakési "cvičky". Zbarvení je různorodé: jedno-, dvou-, trojbarevné. Pes může mít černou masku nebo polomasku s brýlemi, může však být i bez masky. VÝŠKA: Pes má v kohoutku 68 až 74 cm. Fena má v kohoutku 63 až 69 cm.
VÁHA: Afgánský chrt váží v rozmezí 23 až 27 kg. (Standard FCI váhu neuvádí.) SRST: Afhánský chrt má krásně vznešenou, hedvábnou a rovnou srst, která na zádech, bocích a zadečku má velmi jemnou strukturu. Na přední straně hlavy má srst krátkou, na zadní je dlouhá, zřetelně dobře splývající. Všechny barvy srsti jsou přijatelné.
CHARAKTER: Afgánský chrt je laskavý a přívětivý pes, podarovaný moudrostí od svých předků, žijících v poušti. Je nezávislý, avšak zdrženlivý a přívětivý k dětem. Je to důstojný a rezervovaný pes, s určitou nadšenou a vášnivou divokostí.
PÉČE: Afgánský chrt vyžaduje tvrdé, ale laskavé výzvy a povely a zvýšené fyzické zátěže. Má rád delší procházky a větší prostor. Srst potřebuje soustavnou péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA: Afgánský chrt se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ: Lovecký pes, určený k nahánění vysoké zvěře.
VYUŽITÍ DNES: Hlídač a společník.
PLEMENO: FCI X. - Chrti. Sekce 1 - Chrti. Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR : AF ČÍSLO STANDARDU: 228/ 22. 11. 2004 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU: 09. 11. 2004
POZNÁMKA: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

Bruselský Grifonek

16. února 2009 v 20:56

Bruselský grifonek

Bruselský grifonek je malý živý pes dobré kvadratické tělesné stavby
ANGLICKÝ NÁZEV:
franc.: Griffon Bruxellois; angl.: Brussels Griffon; čes.: Bruselský grifonek
PŮVOD:
Bruselský grifonek je známý již z 19. století. Byl vyšlechtěn v Belgii skřížením Affer-pinče s King Charles španělem. Na území dnešního Bruselu byl po staletí chován malý hrubosrstý pes, zvaný "Smousje", který je předkem dnešního Bruselského i Belgického grifonka a Brabantíka.
Bruselský grifonek se objevuje v různých barevných variacích a v různých velikostech. Původně byl Bruselský grifonek určen jako hlídač a pro boj s hlodavci, zvláště s krysami. Brzy se však stal oblíbencem králů. Byl dále křížen s Jorkšírským teriérem, Smaushondami a Pekinézem. Jeho rostoucí popularita byla přerušena první světovou válkou. V současné době se s grifonky setkáme na celém světě.
Rozeznáváme 3 různé druhy grifonů:
1.)Bruselský grifonek,
2.)Belgický grifonek,
3.)Brabantík.
Odlišují se pouze v srsti:
1.)Bruselský grifonek: - má srst drsnou,
2.)Brabantík: - má srst hladkou a
3.)Belgický grifonek: - má srst drsnou, stejně jako bruselský, je však černě-rezavého zbarvení. V některých zemích se tato srst uznává za standard.
Ve Velké Brtánii například grifonkům kupírovali ocas i uši, zatímco v Austrálii to bylo striktně zakázáno. Bruselský grifonek byl uznán FCI, AKC, UKC, CKC, KCGB, ANKC
POPIS:
Bruselský grifonek je malý, živý pes, dobře stavěný, kvadratického formátu. Tělo má silné a kompaktní. Hlava je široká, kulatá, s klenutým čelem, co nejkratším nosem a vystupující bradou. Oči jeou nápadně velké, černé, kulaté, dosti daleko od sebe. Uši dříve kupírované, dnes menší, klopené, široce postavené. Morda široká, se suchými pysky, přiměřeně deformovaná. Srst a zbarvení: tvrdá, ježatá, středně dlouhá, světle rezavá, liščí červeň s černým nádechem na čenichu, uších a bradě, s maskou
VÝŠKA:
Bruselský grifonek má v kohoutku v rozmezí 22 až 28 cm.
Standard FCI přesnou výšku neuvádí.
VÁHA:
Bruselský grifonek váží v rozmezí 3,5 až 6 kg.
SRST:
Bruselský grifonek má srst hustou, tvrdkou, ježatou a středně dlouhou. Zbarvení je červené nebo načervenalé, s povolením trochy černé na hlavě.
CHARAKTER:
Bruselský grifonek je velmi živý, inteligentní a citlivý pejsek s takřka lidským výrazem v obličeji. Bývá všeobecným miláčkem. Oceňuje pozornost člověka a jeho okolí, nesmíme jej ovšem rozmazlovat. Je vytrvalý, chytrý, je výborně přizpůsoben pro život ve městě. Oproti jiným grifonkům je méně nervózní, celkově vyrovnanější a méně štěká. Svému pánovi je bezmezně oddán. Běžně se dožívá dosti vysokého věku.
PÉČE:
Bruselský grifonek má srst vybavenou podsrstím. Srst je přirozeně hrubá, mírně zvlněná, avšak ne kadeřavá. Pro dostatečné ohodnocení musí být srst dostatečně dlouhá. Srst, která je příliš dlouhá, takže narušuje linie psa, není žádaná. Pokud má Bruselský grifonek srst hedvábnou nebo zvlněnou, je to považováno za vážnou chybu.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bruselský grifonek se průměrně dožívá 13 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec škodné zvěře.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 3 - Malí belgičtí psi
Bez pracovní zkoušky.

Plemena vhodná pro alergiky

Psí plemena vhodná pro alergiky - Maltézský psík

Srst maltézáčků je hustá, zářivě lesklá, hedvábné struktury, těžce padající k zemi. Po celém těle je velmi dlouhá (přesahuje výšku maltézského psíka). Na péči je srst maltézského psíka poměrně náročná, ale nelíná. Nutností je, každý den ji pročesávat, kartáčovat a taky pravidelně mýt. Pejska můžete ostříhat i na krátko, tím pádem nemusíte srst maltezáčka každodenně opečovávat. Maltezáček patří mezi oblíbená psí plemena nejen díky své srsti, ale také díky své povaze, která je velmi přátelská.

Jokšírský teriér - jokšíráček

Srst jokšírského teriéra je dlouhá, velmi jemná, hedvábná, lesklá a rovná. Zbarvení je tmavé, na těle a ocase ocelově modré, na ostatních částech těla tříslové. Nevýhodou je, že srst se rychle zacuchá a musí se každý den vyčesat, zvláště na břiše, pod ušima a mezi končetinami. Stejně tak jako u maltezáčka, můžete i jokšíráčka ostříhat na krátko. Výhodou této srsti je, že nelíná, protože eventuální odumřelé chlupy se zachytí v kartáči.

Psí plemena vhodné pro alergiky - Čínský naháč

Další možnou variantou pro alergiky je také bezsrstá varianta čínského naháče. Čínský naháč má srst pouze na určitých částech těla (hlava, ocas, tlapky), struktura všech chlupů je jemná a hedvábná. Zbarvení je jakékoliv, mohou být i kombinace barev. Péče o srst čínského naháče spočívá v jejím každodenním pročesávání. Jelikož pes nemá téměř žádnou srst, je potřeba do pokožky psa vtírat ochrannou emulzi, v létě je vhodné použít kvalitní opalovací krém.

Saarlosův vlčák

Saarlosův vlčák (Saarloos Wolfhond)

Pohyblivý, silný pes, podobný svému divokému předkovi.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Saarloos Wolfhound
PŮVOD:
V minulosti bylo učiněno mnoho pokusů zkřížit domácí plemena psů s vlky, podařilo se to však až nizozemskému chovateli Leendertovi Saarloosovi. K získání nového plemene křížil od roku 1930 vlky, chované v zoologické zahradě, s německými ovčáky. První výsledky byly neuspokojivé, ale cestou důsledné selekce Saarloos dosáhl svého cíle. Plemeno však bylo uznáno "Holandským klubem chovatelů psů" až po smrti svého zakladatele roku 1975.

BORDEAUXSKÁ DOGA

Bordeauxská doga (Dogue de Bordeaux)

Bordeauxská doga se ve zkušených rukách jeví jako oddaný společník. Chová se přívětivě, svého pána i jeho děti zbožňuje.

PŮVOD:
Bordeauxská doga je molossoidní pes, snad keltského původu, známý již ve starém Řecku a starověkém Římě, kde tito psi zápasili s gladiátory. Ve středověku byl chován v okolí Bordeaux, coby řeznický pes, používaný též při zápasech s velkými šelmami a psy, ale také k pastvě býků. Byl známý jako hrozivý hlídač. Na území Francie byl zavezen římskými legionáři. Ve středověku tito psi sloužili jako pastýři skotu, byli využíváni k hlídání zámků a farem a při honech na kance, medvědy a vlky. V době britské nadvlády v Bordeaux se křížili s Anglickými mastify a možná i s Anglickými buldoky, výsledkem čehož vznikla současná Bordeauxská doga. Po Velké francouzské revoluci se na území města Bordeaux těchto pejsků zachránilo jen velice málo. Jejich cílevědomý chov začíná v 80. letech 19. století, plemeno bylo přiznáno a označeno v roce 1863.
POPIS:
Bordeauxská doga je silný a mohutný pes dogovitého typu, ne příliš vysoký, avšak harmonického vzezření. Výška v kohoutku je 58 až 68 cm, váha více než 40 kg u fen, u psů od 50 kg. Tělo je dobře stavěné, svalnaté. Velmi mohutná hranatá hlava, se zkrácenou čenichovou partií, je pokrytá symetrickými vráskami. Přechod od čela ke krátkému čumáku je zřetelný. Má mimořádně silné žvýkací svaly a čelisti. Krk je mohutný, s mnohočetnými vráskami. Menší visící uši přiléhají k lícím. Ocas velmi silný, v klidu svislý, dosahuje ke kloubům, při vzrušení se zvedá. Končetiny jsou rovné, svalnaté, s odpovídajícími tlapami. Na čumáku může být černá nebo hnědá maska, zbarvení závisí na pigmentaci čenichu, nosu a očí (černé nebo při hnědé masce - světlé). Zbarvení je obvykle jednobarevné červené a její barevné odstíny. Přípustná, leč nežádoucí, je bílé zbarvení na hrudi a na prvních článcích prstů. Srst je jemná a krátká, měkká.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až 68 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 66 cm.
VÁHA:
Psi mají hmotnost vyšší, než 50 kg.
Feny mají hmotnost vyšší, než 45 kg.
SRST:
Bordeauxská doga má jemnou, krátkou a měkkou srst. Zbarvení je obvykle jednobarevné červené a její barevné odstíny. Přípustná, leč nežádoucí, je bílé zbarvení na hrudi a na prvních článcích prstů.
CHARAKTER:
Bordeauxská doga potřebuje již od útlého věku pravidelnou výchovu a výcvik. Ve zkušených rukách se jeví jako oddaný společník, chová se přívětivě, svého pána i jeho děti zbožňuje.

ANGLICKÝ MASTIF 

Anglický mastif (English Mastiff)

Mastifa se doporučuje chovat v prostorných podmínkách…

PŮVOD:
Dávnověké plemeno dogovitých psů. Mohutné Moloské dogy dle dobových pramenů zápasily již v období starověkého Říma v arénách s gladiátory, lvy, tygry a medvědy. Doprovázely také římské legie během jejich dlouhých pochodů. Mastifové se využívali pro ochranu domu, dvora a zvířat chovatele, a ve středověku pro lov velké zvěře. Předci Mastifa působili pravděpodobně již za doby Julia Césara v Bretani, avšak prokazatelný důkaz nám o tom chybí. Po druhé světové válce bylo toto plemeno ve Velké Británii na hranici vyhynutí. V dnešní době vidíme Mastifa velmi zřídka, a to především v USA a Velké Británii.

POPIS:
Jde o plemeno služebních psů. Jako druhé označení se používá "anglický mastif".
V jeho vzhledu převažuje úměrnost a mohutná stavba těla. Je to velký a těžký pes, je to nejtěžší plemeno světa, jedinci váží kolem 150 až 160 kg. Tělo je masivní, přiměřeně rostlé. Hlava větší, široká, kvadratická, velmi hluboká, s kratším čenichem. Na čele se zřídka tvoří vrásky. Na krátké hlave dominuje černá maska. Uši jsou delší, přiléhající k lícím, visící. Hřbet a břicho široké, hrudník hluboký, svaly silné. Končetiny jsou svalnaté, se silnými kostmi a sevřenými prsty. Ocas vysoko nasazený, dosahující k hleznům, nesmí být nesen nad horizontální linií.
VÝŠKA:
V kohoutku
u psů více než 76 cm,
pro feny více než 70 cm.
VÁHA:
Více než 70 kg. (standadt FCI váhu neuvádí).
SRST:
Srst je krátká a přiléhavá, s měkkým podsrstím, meruňkové, stříbřité, žluté, žlutě žíhané barvě, meruňkově žíhané barvy. Maska a uši jsou černé.
CHARAKTER:
Velmi klidný, nevzrušivý a sebejistý pes. Skoro nic ho nevyvede z míry. Je dobrý a oddaný svému panu pes. Má rád společnost. Je to spolehlivý hlídač. Velmi málo štěká. Poslušný a inteligentní.
PÉČE:
Mastifa se doporučuje chovat v prostorných podmínkách. Nejlépe se bude cítit tam, kde bude pohodlí a opravdu dostatek místa. Dospělý mastif má střední potřebu pohybu. Stačí několik krátkých procházek denně a několi procházek bez vodítka týdně. Pro velké rozměry mohou u Mastifa vznikat záněty kosterní soustavy. Proto zdraví svého chovance pozorně sledujte. V období vývoje se nesmí příliš unavovat, aby nedošlo k poškození kostí a salů.
Není příliš náročný.

AUSTRALSKÝ HONÁCKÝ PES

Australský honácký pes (Australian Cattledog)

Australský honácký pes je výjimečně inteligentí a ostražitý pes, vyniká odvahou a vytrvalostí. Všestranně talentovaný pastýřský pes.

PŮVOD:
Toto plemeno odchovali australští pastevci ovcí v 19.století pro plnění specifického úkolu, a to doprovodu skotu na trh. Z vyvolených plemen se používal bullteriér, dalmatin a kolie, kteří se křížili s červeným dingem a mramorově-modrou kolií. Druhý pramen říká, že plemeno vzniklo křížením bobtaiů, kolií a dinga
POPIS:
Australský honácký pes je silný pes, proporcionální silné postavy. Výška v kohoutku 43 až 51 cm, váha 16 až 20 kg. Hluboká hruď je svalnatá, končetiny má dobře vyvinuté. Srst je krátká a hustá. Nejpřepychovější srst nacházíme na zadních stranách beder a konečku ocasu.
VÝŠKA:
Asi 43 až 51 cm.
VÁHA:
Asi 16 až 25 kg.
SRST:
Drsná, hustá krátká.
CHARAKTER:
Australský honácký pes je všestranně talentovaný pes, který může pronásledovat jak dobytek, tak i koně, kozy nebo domácí drůbež. Pokouše neposlušná zvířata do nohy, ale neublíží jim, pouze je donutí k poslušnosti. Je přivyklý k dlouhým pochodům a je vynikajícím společníkem ovčáků. Ale díky jejich smíchané krvi se psem dingo jsou tito psi divocí, je pro ně charakteristické nestálé chování. Australský honácký pes je vysloveně pracovním plemenem, vyznačujícím se živostí, výjimečnou inteligencí, ostražitostí, odvahou a vytrvalostí. Je zcela spolehlivým strážcem, nedůvěřivým ke všem cizím lidem.
PÉČE:
Tento pes potřebuje hodně prostoru a pracovního vyžití, jinak nebude spokojen.

Bílý švýcarský ovčák

Bílý švýcarský ovčák (Berger Blanc Suisse, White Swiss Shepherd Dog)

Bílý švýcarský ovčák je bdělý, živý a pozorný pes, směrem k cizím lidem je někdy mírně rezervovaný, nikdy však není bojácný, nervózní nebo agresivní.

PŮVOD:
V USA a Kanadě se Bílý švýcarský ovčák postupně stal přijatým za samostatné plemeno. První pes tohoto plemene byl do Švýcarska importován v 70. letech 20. století. Americký pes Lobo, narozený 5. března 1966 může být považovaný za předchůdce tohoto chovu ve Švýcarsku. Potomky tohoto pejska tehdy ve Švýcarsku registrovali do Plemenné knihy a z USA a Kanady importovali další bílé ovčácké psy a postupně je násobili. V současnosti zde existuje velké množství těchto psů, které jsou již po generace udržováni v čistotě a jsou distribuovaní po celé Evropě. Z tohoto důvodu byl Bílý švýcarský ovčák od června roku 1991 registrován jako nové plemeno s dodatkem Švýcarské plemenné knihy (LOS).
POPIS:
Bílý švýcarský ovčák je silný, zdravě svalnatý pes střední velikosti, se vztyčeným ušima, s dvojitou nebo dlouhou dvojitou srstí, tělem podlouhlého formátu, středně velkých kostí a elegantních a harmonických linií.
Délka těla, měřená od bodu ramen k hýždím, je k jeho výšce v kohoutku v poměru 12:10. Vzdálenost od stopu k čenichu mírně převyšuje vzdálenost od stopu k týlovému výčnělku. Hlavu má silnou, suchou a k tělu dobře proporcionální, při pohledu shora a ze strany má klínovitý tvar. Lebka je jen mírně zakulacená, indikovaná centrální brázdou. Stop je jen mírně značený, avšak dobře znatelný. Nos je středně velký, s požadovaným černým pigmentem, světlejší nos je však přijatelný. Čenich je silný a v poměru k hlavě mírně delší, nosní most a dolní linie čenichu jsou rovné, k nosu mírně konvergentní. Rty má suché, dobře přiléhající a tak těsné, jak je to jen možné. Oči jsou středně velké, mandlově tvarované, trochu šikmo posazené, zbarvené hnědě nebo tmavě hnědě, oční víčka jsou dobře přiléhající, s požadovanými černě zbarvenými očními linkami. Uši má vztyčené a vysoko posazené, paralelní a namířené vpřed, tvarem protáhlé, ve tvaru zakulaceného trojúhelníku. Krk je středně dlouhý, dobře svalnatý, elegantně klenutý, harmonicky nasazený a bez laloku. Tělo má silné, svalnaté a středně dlouhé, s dobře vysloveným kohoutkem. Záda jsou v linii a pevná. Bedra má dobře svalnatá. Hruď je ne příliš široká, hluboká asi do poloviny jeho výšky v kohoutku, dosahuje až k loktům, se zřetelně oválnými žebry. Boky má štíhlé a pevné, břicho jen mírně podkasané. Ocas má posazené dosti hluboko, je šavlovitého tvaru, směrem ke konečku se zužuje, dosahuje přinejmenším hlezen, v klidu je buď svěšený přímo dolů nebo v poslední třetině šavlovitě zatočen, při akci je nesený výše, nikdy však nad linií zádě. Končetiny má silné, šlachovité a středních kostí. Přední končetiny jsou při pohledu zpředu rovné, pouze mírně široce posazené, při pohledu z profilu jsou dobře zahnuté. Lopatky má dlouhé, dobře hranaté a celá ramena jsou silně svalnatá. Zadní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné a paralelní. Tlapky má oválné, zadní jsou o trochu delší, než přední, s těsnými a dobře klenutými prsty, pevnými a černými polštářky a požadovaně tmavými drápky. Kůži má bez rýh a vrásek, tmavě pigmentovanou. Chůzi a pohyb jsou rytmické s pravidelným a trvalým pohonem.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až 66 cm.
Fena má v kohoutku 55 až 61 cm.
VÁHA:
Pes váží v rozmezí 30 až 40 kg.
Fena váží v rozmezí 25 až 35 kg.
Typičtí jedinci s mírnou nad- nebo pod-váhou by neměli být eliminováni.

SRST:
Bílý švýcarský ovčák má dlouhou a hustou srst, která je dobře přiléhající. Má buď dvojitou srst nebo dlouhou dvojitou srst. Hustá podsada má tvrdé, rovné a ochranné chlupy. Čumák, uši a přední strana končetin jsou pokryté kratší srstí. Na krku a zadní části končetin je srst mírně delší. Mírně zvlněná a tvrdá srst je dovolená. Zbarvení je bílé.
CHARAKTER:
Bílý švýcarský ovčák je bdělý, živý a pozorný pes, směrem k cizím lidem je někdy mírně rezervovaný, nikdy však není bojácný, nervózní nebo agresivní.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bílý švýcarský ovčák se průměrně dožívá 10 let.

AFGÁNSKÝ CHRT

Původ: Předch§dci afgánského chta byli chrtovití psi afgánských pastevců, kteří se na území dnešního Afgánistánu vyskytovali již v prvním století našeho letopočtu. Ve své domovině jsou používány k lovu antilop a gazel až do dnešnívh dnů. Moderní afgánský chrt je ovšem produktem chovatelského umění britských chovatelů a délkou srsti i celkovou ušlechtilostí se od svých předků výrazně odlišuje.

Charakteristika: Typická chrtí povaha - hrdá, důstojná, nejen k cizým lidem, ale i k vlastní rodině poněkud rezervovaná. Vyžaduje vlídný a citlivý přístup, velkou osobní svobodu a hodně pohybu.

Užití: Původně lovecký, dnes společenský a sportovní pes, který se dobře uplatní na dostihoné dráze.

Zvláštní nároky: Velmi náročný na pohyb, na péči o srst i na výchovu. Jen málokdo si troufne pouštět afgánského chrta navolno.

Výskyt: Jak u nás, tak ve světě patří k nejznámějším a také nejrozšířenějším plemenům chrtů.

Možná záměna: Nepravděpodobná, v délce srsti mu žádný chrt nemůže konkurovat.

BÍGL

Původ: Pravděpodobně malý příbuzný foxhaunda, jehož předkové byli stejně jako on v celých smečkách používáni k parfosním lovům. Hranice mezi jednotlivými velikostními rázy nebyli ovšem v minulosti tak výrazné jako dnes a prakticky splývaly. Bíglové podobní dnešním byli v Anglii chováni už před více než 150 lety, roku 1890 byl založen první chovatelský klub.

Popis: Malý kompaktní pes působící dojmem síly. Hlava přiměřeně velká a silná, bez vrásek a dobře vyznačeným stopem. Oči tmavě až oříškově hnědé, větší, daleko od sebe položené, s milým výrazem. Krk delší, klenutý, s volnou kůží na hrdle. Tělo s krátkým rovným hřbetem a hrudníkem sahajícím po lokty. Končetiny rovné a svalnaté, s pevnými, uzavřenými tlapkami. Ocas silný, středně dlouhý, vysoko nasazený a při vzrušení nesený vzhůru. Srst krátká, hustá. Zbarvení: Nejčastěji trikolorní, přípustné jsou však všechny barvy, uznané u honičů, kromě játrové. Velikost: Výška v kohoutku 33-40 cm, hmotnost kolem 10 kg.

Charakteristika: Živý a pohyblivý, nikoli však nadmíru temperamentní pes. Je mimořádně snášenlivý vůči lidem i ostatním psům, protože byl odjakživa držen ve velkých smečkách. Přátelský, milá a nenáročný.

Zvláštní nároky: Bígl potřebuje hodně pohybu, pokud však narazí na stopu, bývá problém ho odvolat a nezřídka mizí na celé hodiny. Vyžaduje proto od útlého mládí důslednou výchovu v přivolávání. Má sklon k tloustnutí.

Užití: Lovecký pes, používaný dříve hlavně při štvanicích na králíky a zajíce. Dnes všestranný pomocník myslivců, oblíbený však více jako pes rodinný.

Výskyt: V Evropě i v USA velmi oblíbený společenský pes, který se rychle šíří i u nás.

Možná záměna: Všichni podobní honiči jsou větší a podstatně vzácnější , baset má krátké končetiny, delší uši, je delší a mohutnější.

IRSKÝ VLKODAV

Irský vlkodav (Irish Wolfhound)

Irský vlkodav je velice nádherné plemeno, dokáže ohlídat dům, je maximálně věrný a je si vědom své síly.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Irish Wolfhound
PŮVOD:
Země původu: Irsko
POPIS:
Celkový vzhled: Irský vlkodav by neměl být tak těžký a masivní jako doga, avšak měl by být větší než deerhound, kterému je jinak podobný svou velikostí, majestátem, silnými a dobře tvarovanými svaly, lehkým a aktivním pohybem, hlavou nesenou vysoko, ocasem lehce ohnutým směrem vzhůru.
Čenich: Dlouhý a mírně zašpičatěný
Skus: Ideální je nůžkový, lehčí odchylky přijatelné.
Uši: Malé, složené, nesené stejně jako u greyhounda.
Krk: Raději dlouhý, silný a svalnatý, klenutý, bez volné kůže tvořící záhyby.
Hrudník: Velmi hluboký, prsa široká
Hřbet: Raději delší než krátký, bedra mírně klenutá
Břicho: Vtažené
Ocas: Dlouhý a nesený v mírném oblouku. Dobře osrstěný.
Přední končetiny: Svalnatá ramena umožňující dýchání hrudníku. Lokty dobře usazené, nesmí se vytáčet ven ani dovnitř. Nohy silné a rovné.
Pánevní končetiny: Svalnaté stehno, lýtko silné a dlouhé jako u greyhounda. Hlezna dobře spuštěná, ani vbočená ani vybočen.
Tlapky: Přiměřeně velké, okrouhlé, nevytáčejí se ven ani dovnitř. Prsty sevřené a klenuté, se silnými ohnutými drápy.
VÝŠKA:
Minimální výška u psa by měla být 79 cm,
U fen je minimální výška 71 cm.
VÁHA:
Minimální váha u psa 54,5 kg.,
Minimální váha u fen 40,5 kg.
Všechna zvířata pod tyto parametry se musí postihovat. Velká hmotnost spolu s kohoutkovou výškou a přiměřenou délkou těla je požadavek, který by měl být cílem.
SRST:
Srst: Hrubá a tvrdá na celém těle a hlavě. Zvlášť dlouhá a hrubá nad očima a na spodní čelisti.
Barva a znaky: uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá a jiné barvy, které se objevují u deerhounda.
VADY
Příliš těžká nebo lehká hlava, příliš vyklenuté čelo, velké a zavěšené ucho, krátký krk, příliš úzký nebo simky hrudník, pokleslá, vpadlá nebo příliš přímá záď, křivé přední nohy, příliš pokleslé nadprstí, vybočené tlapky, rozevřené prsty, příliš zatočený ocas. Celkový nedostatek osvalení, krátké tělo, růžově nebo játrově zbarvené víčko, jiná než černá barva na pyscích a nose. Příliš světlé oko.
CHARAKTER:
CHS: AARKAS-EDEN: "Irský vlkodav je velice nádherné plemeno, dokáže ohlídat dům, je maximálně věrný a je si vědom své síly. Přesto všechno, se nebojím vlkodava nechat samotného s holkama. Vím že jim neublíží, naopak bych řekla že je k dětem opatrný.
Pokud se rozhodujete pořídit si štěně IW není třeba vše uspěchat. Je dobré se podívat třeba po výstavách, nebo přímo po dohodě s majitelem chovatelské stanice navštívit štěňátka , podívat se jak je o ně postaráno a v jakém vyrůstají prostředí. Také můžete kontaktovat poradkyni chovu pro plemeno IW, paní doktorku Zuzanu Málkovou, která vám podá potřebné informace, tel.:               415 691 114       
Jestli se rozhodujete pořídit si fenku za účelem chovu, musíte počítat s tím že odchov štěňat není levná záležitost, je finančně ale hlavně časově náročná. Další náročný koníček jsou výstavy. Já už bych bez nich nemohla být. Když už se pro vystavování rozhodnete, nebuďte zklamaní z neúspěchu vašeho psa nebo fenky, myslete na to, že jste si kupovali hlavně dobrého a věrného přítele."
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI - Skupina 10 - chrti.
Sekce - 2-hrubosrstí chrti
STANDARD:
FCI-standart: No. 160 Irish Wolfhound

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

 

pejsci

ITALSKÝ OHAŘ 

Italský ohař (Bracco Italiano, Italian Pointing Dog)

Italský ohař je houževnatý, otužilý a nepoddajný pes, který je dobře uzpůsoben všem typům lovu. Je spolehlivý, obdařený vynikající schopností rozumět, je však také poddajný a snadno se cvičí.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Italian Pointing Dog; it.: Bracco Italiano; čes.: Italský ohař
PŮVOD:
Italský ohař je pes, starověkého italského původu, který byl využíván především pro lov ptactva. Během let se stále vyvíjel, od dřívějšího lovení přes sítě se přizpůsobil dnešnímu způsobu lovu a střílení. Fresky ze 14. století jsou důkazem o přes celá staletí trvající nesporné věčnosti Italského ohaře, a to jak s ohledem na jeho morfologii, tak na jeho schopnosti loveckého psa a ohaře.
POPIS:
Italský ohař je pes silné a harmonické stavby těla a síly plného zjevu. Preferovanými jedinci jsou ti, kteří mají štíhlé až hubené končetiny, dobře vyvinuté svaly, dobře definované linie, se zřetelně vyřezanou hlavou, a velmi zřetelnou dolní ostrou orbitálou, což jsou elementy, které přispívají k rozdílnosti toho plemene.
Délka těla se stejná nebo o trochu větší, než jeho výška v kohoutku. Délka hlavy se rovná 4:10 jeho výšky v kohoutku. Lebka a čenich jsou stejné délky.
Hlavu má hranatou a úzkou, její délky odpovídá 4:10 jeho výšky v kohoutku. Střed její délky je na úrovni linie, která spojuje vnitřní úhly obou očí. Lebka je při pohledu zprofilu ve tvaru velmi otevřeného oblouku, při pohledu z vrchu vytváří velmi podlouhlou elipsu. Šíře lebky, měřená z pohledu jařmových oblouků, by neměla přesahovat polovinu délky hlavy. Vyboulenina čela a nadočnicové oblouky jsou znatelné. Čelní rýha je viditelná a končí ve střední délce lebky. Hřeben je krátký a ne příliš výrazný. Týlový výčnělek je zvýrazněný. Stop má nevýrazný. Nos má objemný, s velkým a dobře otevřeným chřípím, přes rty mírně vyčnívá. Zbarvení je více nebo méně růžové, tělové nebo hnědé, v závislosti na zbarvení srsti. Čenich je buď rovný, nebo mírně klenutý, jeho délka se rovná polovině délky hlavy a jeho hloubka činí 4:5 délky hlavy, Při pohledu zpředu jsou strany čenichu mírně konvergentní. Brada není příliš zřetelná. Horní rty má dobře vyvinuté, jsou tenké a pružné, nejsou však ochablé, kryjí dolní čelist, Při pohledu z pfilu překrývají dolní čelist jen mírně, při pohledu ze předu tvoří pod nosem převrácené "V". Líce má hubené. Oči má dosti velké, polo-postranně posazené, nejsou hluboké, ani vypoouklé, mají měkký a poddajný výraz, oční víčka jsou oválně tvarovaná a dobře přiléhající, duhovka je stejně okrově nebo hnědě zbarvená, v závislosti na zbavení srsti. Uši má dobře vyvinuté, délkou by měli dosahovat až na konec čumáku, bez toho aby byly natažené, jejich šíře se přinejmenším rovná polovině jejich délky, jsou jen mírně zvednuté, jejich základ je dosti úzký, jsou posazené dozadu v úrovni jařmových oblouků, nižší konec ucha končí zakulaceně. Krk má silný, ve zkráceně kuželovitém tvaru, dlouhý ne měně, než 2:3 délky hlavy, má měkký, dvojitý lalok. Horní profil zad je tvořený dvěma liniemi, jedna je téměř rovná, svažující se z kohoutku, druhá je mírně klenutá, spojená s linií zadečku. Kohoutek je dobře definovaný. Bedra má široká, svalnatá, krátká a mírně konvexní. Hruď je široká a hluboká, spadá až k úrovni loktů. Ocas je rovný, u kořene silný, s tendencí se nepatrně zužovat, je porostlý krátkou srstí, při akci je nošený vodorovně. Ramena má silná, dobře svalnatá, dlouhá a svažující, v pohybu velmi volná. Předloktí má silné a rovné. Tlapky má silné, oválně tvarované, s dobře klenutými a těsnými prsty a se silnými drápky, zbarvenými v závislosti na zbarvení kůže bíle, žlutě nebo hnědě, polštářky má pružné a hubené. Zadní končetiny má silné, dlouhé a paralelní. Pohyb je prodloužený, chůze v rovném klusu, se silným impulsem od zadečku, hlava je držená vzhůru a nos dosti vysoko. Kůži má tvrdou, avšak pružnou, na hlavě, hrdle, v podpaždí a nižších částech těla je jemnější.
VÝŠKA:
Italský ohař má v kohoutku 55 až 67 cm.
Pes má ideální výšku v kohoutku 58 až 67 cm
Fena má ideální výšku v kohoutku 55 ž 62 cm.
VÁHA:
Italský ohař váží v rozmezí 25 až 40 kg.
SRST:
Italský ohař má krátkou, hustou a lesklou srst, kratší a jemnější na hlavě, uších a předních částech končetin a tlapek. Zbarvení je: Bílé. Bílé se záplatami různé velikosti v barvě oranžové nebo více či méně tmavě jantarové. Bílé, s většími či menšími záplatami kaštanové barvy. Bílé, se světel oranžovými skvrnami. Bílé, s kaštanovými skvrnami. V této poslední kombinaci je oceňovaná kovová záře a upřednostňovaný je teple kaštanový odstín, který připomíná barvu mnišských šatů. Upřednostňovaná je souměrná obličejová maska, její nepřítomnost je však tolerovaná.
CHARAKTER:
Italský ohař je houževnatý, otužilý a nepoddajný pes, který je dobře uzpůsoben všem typům lovu. Je spolehlivý, obdařený vynikající schopností rozumět, je však také poddajný a snadno se cvičí. Je to klidný, dobře ovladatelný, poslušný a dobromyslný pes.
PÉČE:
Italský ohař potřebuje zajistit dostatek pohybu a dlouhých procházek. Péči vyžaduje také jeho srst, kterou byste měli, alespoň 2 krát týdně kartáčovat. Nezapomínejte mu také kontrolovat ouška a čistit zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Italský ohař se průměrně dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Stopař, aportér, vystavovač.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VII. - Ohaři.
Sekce 1.1. - Ohaři - kontinentální.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
IO
ČÍSLO STANDARDU:
202/ 07. 08. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
27. 11. 1989

WHIPPET 

Whippet

Whippet je veselý, energický a rychlý pes, zároveň však ideální společník.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Whippet
PŮVOD:
Whippet vznikl ve Velké Británii v 19. století. V té době byl na severu Anglie velice populární hon zajíců. Aby se získali rychlejší vlastnosti teriérů, křížili je s anglickým Greyhoundem a italskou levretkou - a výsledkem byl elegantní Whippet.
POPIS:
Whippet je plemenem hladkosrstých loveckých psů. Whippet je kombinací zápalu, vytrvalosti a síly. Je úměrně a harmonicky stavěný, velmi připomíná anglického Greyhounda. Hlavu má dlouhou a suchou, s plochým čelem, postupně se zužující k čumáku. Čenich nosu je černý, u modrých psů se dovoluje modré zbarvení, u hnědých psů hnědé. Oči má velké a tmavé, s chytrým výrazem. Uši jsou nevelké, ve tvaru růžového lístku, složené dozadu a pokryty jemnou srstí. Hrudník je hluboký. Ocas má dlouhý, šavlovitý, bez závěsu, ke konci se zužuje.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 47 až 51 cm.
Fena má v kohoutku 44 až 47 cm.
VÁHA:
Standard FCI váhu neuvádí.
SRST:
Whippet má měkkou a krátkou srst, složením velmi jemnou. Jsou dovolena všechna zbarvení. Srst nevyžaduje zvláštní péči.
CHARAKTER:
Whippet je veselý, energický a rychlý pes, dosahuje rychlosti do 65 km/h, avšak s klidným charakterem. Je to ideální společník, který je oddaným a laskavým domácím miláčkem, zároveň však vítězem na dostizích a výstavním ringu.
PÉČE:
Vyžaduje pravidelné procházky a fyzické zátěže.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Whippet se průměrně dožívá 11 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI X. - Chrti.
Sekce 3 - Chrti.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
WH
ČÍSLO STANDARDU:
162/ 17. 06. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987

ALJAŠSKÝ MALAMUT

Původ: Předkové byli psi eskymáckého kmene Malemutů ze severozápadní části Aljašky. Eskymáci je užívali coby tažné psy, lovce i hlídače. Při osidlování Aljašky je k přepravě lidí i nákladů využívali i evropští přistěhovalci.

Popis: Velký, mohutný kvadratický pes s těžkými kostmi. Široká hlava s masivním čenichem a mandlovýma očima. Uší vzpřímené, trojúhelníkovité, a vzhledem k hlavě se zdají malé. Tělo kompaktní, s hlubokým hrudníkem. Končetiny silné a dobře osvalené. Ocas huňatý a mírně zatočený, nesený v rovině hřbetu nebo nad ní. Srst se zkládá z husté a mastné podsady a hrubé a silné srsti krycí. Zbarvení: Různé odstíny šedé až černé s charakteristickou světlou maskou v obličeji a s bílou barvou na spodních částech těla včetně končetin. Velikost: U psa kolem 63cm, u feny 58cm při váze 38 respektive 43 kg.

Charakteristika: Klidný a k lidem přátelský pes, majiteli i jeho rodině je velmi oddaný. Někdy poněkud tvrdohlavý. Ve vztahu ke psům se můžou vyskytnout problémy.

Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu a vhodné zaměstnání. Hodí se jen pro fyzicky zdatné kynology.

Užití: Saňový pes, který vyniká spíše vytrvalostí než rychlostí a proto se hodí především na delší tratě. Dobrý společník pro sportovně založené lidi - turisty, vodáky, rekreační běžce. Nehodí se k běžnému služebnímu výcviku ani ke hlídání.

Výskyt: U nás běžný, k čemuž přispěla i vlna obdivy o severksá plemena, která u nás před nedávnem proběhla.

Možná záměna: Se sibiřským hasky, jenž je však menší a jemnější.

Aljasský malamut 2

Aljasský malamut 4

Border kolie

Původ: Na britsko-skotském pomezí (border = hranice), vznikla vzájemným křížením mnoha různých typů anglických ovčáckých psů s cílem získat psa s co nejlepšími ovčáckými vlastnostmi. Jako plemeno se začala utvářet zhruba před 150 lety, první registrované border kolie se narodily roku 1893. Britský kennel Club plemeno uznal až v roce 1976, FCI až koncem osmdesátých let.

Popis: Středně velký pes s podlouhlou (řidčeji též krátkou) srstí, obdélníkového formátu. Harmonických proporcí, ani těžkopádný, ani příliš lehký. Hlava úměrné velikosti, s poměrně širokou lebkou, čenich se směrem ke špičce zužuje. Uši dtřední velikosti, vztyčené nebo polovztyčené, pohyblivé. Oválné oči daleko od sebe. Ocas nízko nasazený, dobře osrstěný, dosahující alespoň k hleznům, na konci se točící nahoru, nesmí se zvedat nad úroveň hřbetu. Typický plíživý, velmi rychlý pohyb. Zbarvení: Různé, nejčastěji černobílé. Velikost: U psů kolem 53cm v kohoutku, feny jsou o něco menší.

Charakteristika: Živý, velmi pozorný, rychlý, vytrvalý a obratný pes. Mírný a přátelský k lidem i ke zvířatům, svému pánovy je mimořádně oddán, takřka neustále ho fixuje pohledem a reaguje na sebemenší podněty z jeho strany. Patří k nejiteligentnějším psům vůbec, učí se velkou chutía prací je přímo posedlý.

Zvláštní nároky: Border kolie naléhavě vyžaduje činnost a zaměstnání, bez nich se stává nezvladatelnou a nepříjemnou. Je třeba se jí intenzívně věnovat, učit ji stále novým cvikům a kouskům, zůčastňovat se nejrůznějších psích sportů: agility, fresbee, flyballu atd.

Užití: Považována za nejlepšího ovčáckého psa na světě. Bezkonkurenční při agility i dalších psích sportech. Pes univerzálních schpností s vyjímkou oblastí, které vyžadují ostrost č agresivitu

Výskyt: Ve Velké Británii velmi oblíbená, šíří se v Evropě i u nás.

Možná záměna: Snad s obyčejným voříškem. Na první pohled ji však prozradí zbarvení a typická plíživá chůze.

Border kolie

 

Německý Ovčák 

Německý ovčák je pes střední velikosti. Jeho kohoutková výška se měří pevnou mírou, při přitlačené srsti na kohoutku a to kolmo k zemi, v úrovni lokte. Ideální je kohoutková výška 62,5 cm u psa a 57,5 cm u feny. Odchylka 2,5 cm nahoru nebo dolů je přípustná. Překročení maximální výšky 65 cm nebo nedosáhnutí minimální výšky 60 cm u psa (u feny 60 cm a 55 cm) snižuje upotřebitelnost a chovnou hodnotu německého ovčáka.

Německý ovčák je poněkud delší stavby těla, silný, dobře osvalený. Kosti jsou mohutné, vazy pevné. Poměr výšky k délce, postavení a úhlení končetin, to vše je vzájemně sladěno tak, že je zajištěn velmi pevný a prostorný klus. Jeho končetiny se pohybují diagonálně, tzn., že pánevní končetina se pohybuje opačně, než hrudní končetina na téže straně. Končetiny musí být tak úhlené, aby v pohybu nebyla zjevně narušena hřbetní linie. Pánevní končetiny se musí dotýkat podkladu ve středu těla a hrudní končetiny musí dosahovat stejné délky kroku. Každý sklon k "přeúhlení" pánevních končetin snižuje (zmenšuje) pevnost a vytrvalost. Při správném poměru výšky těla k délce, a při odpovídající délce kostí končetin, je pohyb prostorný; pes se pohybuje nízko nad terénem a jeho pohyb působí dojmem nenucenosti. Při hlavě mírně natažené vpřed, a při lehce zvednutém ocasu, je klus německého ovčáka rovnoměrný a klidný, přičemž horní linie těla, probíhající od špiček uší přes týl a hřbet až ke špičce ocasu je plynulá.

Osrstění vzdoruje každému počasí. Líbivý vzhled je žádoucí, nesmí ale být na újmu práceschopnosti. Typičnost pohlaví musí být výrazná, tzn. že výraz psa nesmí být zaměňován s výrazem feny. Plemenným znakům odpovídající německý ovčák je ztělesněním síly, inteligence a obratnosti. Musí být proporcionální.

POVAHA, CHARAKTEROVÉ VLASTNOSTI

Pevné nervy, neohroženost, ovladatelnost, bdělost, věrnost, neúplatnost, odvaha, bojovnost a tvrdost, to jsou nejvýznamnější vlastnosti německého ovčáka. Tyto vlastnosti z něho činí psa všestranně užitkového, ceněného zvlášť pro hlídání, doprovod, ochranu a strážní službu. Jeho nadání k čichovým pracem, spojené s klusáckou stavbou těla, mu umožňuje pracovat nosem u země, bez tělesné námahy, klidně a jistě vypracovat stopu. Činí ho vysoce způsobilým ke stopování. Může být též nasazen k různým účelům při vyhledávání

Při nadměrném temperamentu musí být německý ovčák snadno ovladatelný, musí se umět přizpůsobit každé situaci, požadované úkony musí plnit ochotně a radostně. Musí být odvážný a tvrdý, když jde o ochranu svého pána, nebo jeho majetku. Pes musí ochotně zakročit vždy, když si to pán přeje. Musí být pozorný a poslušný, příjemný domácí společník, vlídný ke svému okolí, především k dětem a k domácím zvířatům, nestranný ve styku s jinými lidmi. Vcelku musí působit dojmem harmonické, přirozené ušlechtilosti a úctu vzbuzující sebejistoty.

Z jeho pohybu a chování musí být patrno že jde o jedince se zdravým duchem ve zdravém těle. Takový pes může být nasazen jako pes pracovní s maximální vytrvalostí. Jen zkušený odborník může určit jeho užitkové vlastnosti. Proto jen rozhodčím - specialistům přísluší posoudit jeho povahu, lhostejnost ke střelbě a zadat jen těm německým ovčákům známku "výborný", kteří mají složenou zkoušku z výkonu.

STANDARD

Hlava

Délka hlavy odpovídá velikosti psa (délka hlavy má činit 40% kohoutkové výšky). Hlava nesmí být těžkopádná, jemná nebo příliš dlouhá. Celkově je suchá, mezi ušima přiměřeně široká. Čelo při pohledu zpředu nebo ze strany je jen mírně klenuté, bez, anebo s málo znatelnou rýhou uprostřed čela. Líce tvoří na obou stranách mírný oblouk, ale nevyčnívají.

Lebka

Lebka (mozkovna tvoří asi 50% délky hlavy) se při pohledu shora ponenáhlu rovnoměrně zužuje od uší ke špičce nosu v tupou, klínovitou a suchou tlamu. Stop je pozvolný nikoli ostrý. Šířka hlavy má odpovídat délce mozkovny, přičemž poněkud širší hlavu u psa a poněkud užší hlavu u feny je třeba tolerovat.

Tlama

Tlama je silná, pysky napjaté, suché, dobře přiléhající. Nosní hřbet je rovný a rovnoběžný s prodloužením linie čela.

Chrup

Chup - zdravý, silný, úplný (42 zuby, 20 v horní a 22 v dolní čelisti). Nůžkový skus (řezáky do sebe nůžkovitě zapadají, při čemž řezáky dolní čelisti se dotýkají řezáků hornočelistních). Předkus a podkus jsou vady. Větší mezery mezi jednotlivými zuby jsou nežádoucí. Za vadu se pokládá i klešťový skus (kdy horní a dolní řezáky na sebe nasedají hranami). Čelisti dobře vyvinuté, silné, zuby v nich pevně zasazené.

Uši

Středně velké, u kořene široké, vysoko nasazené, zašpičatělé, kupředu směřující, nesmí být nachýlené dovnitř. Ucho klopené, kupírované nebo svěšené je vadné. Uši dovnitř skloněné značně ovlivňují celkový zjev. Štěňata a mladí psi mívají při výměně zubů (do 6-ti měsíců), někdy i déle, uši sklopené nebo dovnitř nachýlené. Při pohybu, anebo někteří psi vleže, přikládají uši k hlavě, což je vada.

Oči

Středně velké, mandlovitého tvaru, poněkud šikmo uložené, nepoulené. Barva očí odpovídá celkovému zbarvení psa, má být - pokud možno - tmavá. Pohled živý, rozumný, sebejistý.

Krk

Silný, s dobře vyvinutým svalstvem, bez volné kůže a bez laloku. S vodorovnou linií svírá jeho osa úhel 45°. Při vzrušení a rozčilení se zdvihá, v klusu se sklání.

Trup

Délka trupu má přesahovat kohoutkovou výšku. Má dosahovat 110 - 117% kohoutkové výšky. Celkově krátcí, kvadratičtí psi jsou nežádoucí.

Hurď

Hloubka hrudníku dosahuje asi 45 - 48% kohoutkové výšky, hrudník není příliš široký, jeho spodní část má být dlouhá, výrazná. Žebrajsou dlouhá, správně utvářená, ani sudovitá, ani plochá. Hrudní kost je v úrovnilokte. Správně utvářený hrudník ponechává loktům dost prostoru k pohybu při klusu psa. Sudovitý hrudník způsobuje vybočování loktů. Příliš úzký hrudník má na svědomí lokty vbočené. Hrudník zasahuje daleko vzad, takže bedra jsou poměrně krátká. Břicho má být přiměřeně vtažené. Hřbet, včetně beder je rovný, dobře vyvinutý. Mezi kohoutkem a zádí není příliš dlouhý. Kohoutek dlouhý, dost výrazný, dost vysoký, plynule přecházející ve hřbet. Plynulá hřbetní linie, která probíhá odpředu dozadu nesmí být narušená, mírně se sklání. Bedra široká, silná, dobře osvalená. Záď dlouhá, mírně spadající (sklon tvoří asi 23°). Její podklad tvoří kosti kyčelní a kost křížová. Krátká, sražená nebo rovná záď je nežádoucí.

Ocas

Bohatě osrstěný, dosahující délkou nejméně k hleznům, nepřesahující ale polovinu nártu. Na konci, i když to je nežádoucí bývá občas zakroucený do strany. V klidu nesen nad linií hřbetu. Nesmí být ani rovný, ani zatočený nesen nad hřbetem. Kupírovaný ocas je nepřípustný.

Hrudní končetiny

Lopatka je dlouhá, šikmo uložená (pod úhlem asi 45°), plochá přiléhající k hrudníku. Kost ramenní (pažní) svírá s osou lopatky zhruba pravý úhel. Kost ramenní i lopatka jsou silné a dobře osvalené.

Předloktí

Předloktí je při pohledu ze strany rovné. Kosti ramenní a předloketní mají na průřezu spíš oválný než kruhový tvar. Zápěstí je pevné, jeho sklon nepřekračuje 20°. Lokty přiléhají, nejsou ani vybočené, ani vbočené. Délka kostí volné končetiny má být větší, než hloubka hrudníku (představuje asi 55% kohoutkové výšky).

Pánevní končetiny

Stehna jsou široká, silně osvalená. Kost stehenní je při pohledu ze strany šikmo uložená a je o něco kratší než kosti bércové. Úhel kolenního kloubu je asi 120°. Zaúhlení odpovídá úhlení hrudních končetin. Přeúhlení je nežádoucí. Hlezna jsou silná, pevná. Nárt je též silný. I celá záď musí být silná, dobře osvalená, neboť je zdrojem hnací síly psa v pohybu a nesmí se záhy unavit.

Tlapy

Kulaté, krátké, uzavřené, prsty klenuté. Nášlapné polštářky tuhé, ne však nepoddajné, drápy krátké, silné, tmavé barvy. Paspárky na pánevních končetinách se mohou občas vyskytnout, ale mají být u štěňat hned po narození odstraněny.

Zbarvení

Černé, s pravidelnými hnědými, žlutými až světlešedými znaky, také je možné jen černé sedlo, železitá barva (černavý nádech na šedém nebo světlehnědém podkladě s odpovídajícími světlejšími znaky), celočerná, jednotná šedá (vlkošedá), nebo se světlými či hnědými odznaky. Malé bílé skvrnky na prsou, nebo světlé zbarvení na vnitřních plochách končetin, je přípustné, ale nežádoucí. Čenich musí být u každého zbarvení černý - psi s málo vyvinutou maskou nebo bez masky, s očima nažloutlýma nebo pichlavě žlutýma (dravčí oko), se světlými znaky na prsou a velmi světlou vnitřní plochou končetin, psi s bílými drápy, červenou špičkou ocasu nebo s vodově rozpitou barvou se pokládají za slabě pigmentované. Podsada je, s výjimkou celočerných psů, vždy našedlá. Konečné zbarvení se dá určit u mladých jedinců až po výměně štěněčí srsti, až když dorostou pesíky krycí srsti.

Osrstění

a) krátká srst
Pesíky jsou co nejhustší, každý chlup je tvrdý, pevně přilehlý. Hlava, vnitřky ušních boltců, přední plochy končetin, tlapy a prsty jsou krátce osrstěné. Na krku je srst delší, bohatší. Na zadní ploše hrudních končetin, až po zápěstí, a na zadní ploše pánevních končetin, až po hlezno je srst delší, na stehnech tvoří slabé "kalhoty". Délka chlupů je různá, a podle toho rozeznáváme různé mezi druhy srsti. Úplně krátká "krtčí" srst je vadná.

b) dlouhá a rovná srst
Jednotlivé chlupy jsou delší, ne vždy zcela rovné a především nepřiléhající těsně k tělu. Zvlášť uvnitř uší, za ušima, na zadní straně předloktí a nejvíce ve slabinách je srst delší. V ušních boltcích tvoří chomáče, na hrudních končetinách prapory od lokte až po zápěstí, na stehnech dlouhé a husté "kalhoty". Ocas je huňatý a směrem dolů tvoří náznak praporu. Dlouhá rovná srst, protože není tak odolná vůči povětrnostním vlivům jako srst výše popsaná, je nežádoucí, ale při dostatečně vyvinuté podsadě, pokud to povoluje chovatelský řád příslušné země, může ještě být připuštěna do chovu.

c) dlouhá srst
Chlupy jsou značně delší než předešlé, většinou velmi měkké, na hřbetě se srst dělí "na pěšinku". Podsada je jen ve slabinách, nebo úplně chybí. Odolnost této srsti vůči vlivům počasí je malá, a proto toto osrstění značně snižuje upotřebitelnost psa. Proto se tato srst považuje za vadnou.

Vady

Vše, co ovlivňuje negativně upotřebitelnost, vytrvalost, výkon. Vadná je zvláště netypičnost, nevýraznost pohlaví, nežádoucí povahové vlastnosti, netečnost, slabé nervy, předrážděnost, plachost, nedostatek vitality, neochota k práci, monarchismus a kryptorchysmus, u psů příliš malá varlata, měkká až houbovitá konstituce, nedostatky ve stavbě těla, modré zbarvení, albinismus (červený nos, oči atd. - úplná ztráta pigmentu), bělouši; jedinci přerostlí a nedorostlí, nevyvinutí, dlouhonozí, vpředu příliš těžcí (s příliš mohutným hrudníkem), příliš lehké nebo příliš těžké stavby těla, s měkkým hřbetem, příliš krátcí, se strmým postojem končetin; vadné je vše, co negativně ovlivňuje prostornost (vydatnost) pohybu; nežádoucí je krátká, tupá, slabá, špičatá a úzce protáhlá hlava (objevuje často u jedinců s úzkým hrudníkem a dlouhou rovnou srstí), předkus, podkus nebo jiné nedostatky chrupu, zvláště chrup slabý (přiliž malé zuby) a psinkový. Vadná je též měkká, příliš dlouhá nebo příliš krátká srst, chybějící podsada, zavěšené, dopředu překlopené, nebo špatně nasazené a nesené ucho, ucho kupírované, zatočený, špatně nesený, kupírovaný a pahýlovitý ocas, ocas vrozeně krátký.

Aktivní pohybový aparát - kosterní svalstvo

1. stahovač koutku tlamy a sval pro rozšíření nozder
2. sval nosní
3. kruhový sval tlamy
4. sval lícní
5. vnější žvýkací sval
6. jařmový sval
7. spánkový sval
8. sval k jazylce
9. dolní sval uchohybný
10. zdvihač hlavy
11.-12. ramenní vzpřimovač hlavy a krku
13. trapézový sval
14. spodní čelistní sval
15. zdvihač lopatky
16. deltový sval
17. trojhlavý sval
18. zevní vřetenní sval
19. společný natahovač prstů
20. boční natahovač prstů
21. zevní loketní sval
22. vnitřní loketní sval
23. dlouhý natahovač "palce"
24. široký sval zádový
25. velký sval prsní
26. přímý sval břišní
27. zevní šíkmý sval břišní
28. střední sval hýžďový
29. natahovač stehenní fascie
30. krejčovský sval
31. velký sval hýžďový
32. dvojhlavý sval stehenní
33. pološlašitý sval (takhle je to tam napsaný - dobrý slovo ne)
34. přední sval holenní
35. dlouhý natahovač prstů
36. dlouhý sval lýtkový
37. ohýbač prstů
38. Achilova šlacha

Pasivní pohybový aparát - kosti a kluby

1. Mezičelistní kost
2. Kost horní čelisti
3. Čelo
4. Lebka
5. Jařmový oblouk
6. Dolní čelist
7. Oční jamka
8. 1 krční obratel
9. 6 krčních obratlů ze sedmi vyvinutých krčních obratlů
10. Žebro
11. 12 žeber
12. Volné žebro
13. Začátek prsní kosti
14. Konec prsní kosti
15. 3 hrudní obratle
16. 13 hrudních obratlů
17. 1 bederní obratel
18. 7 bederních obratlů
19. Kost křížová
20. Obratle ocasu
21. Lopatka
22. Kost nadloktí
23. Kost vřetení
24. Kost loketní (23+24 předloktí)
25. Zápěstí
26. Nadprsní hrudní končetiny
27. Prsty hrudní končetiny
28. Pánev
29. Kyčelní kloub
30. Stehno
31. Čéška
32. Holení kost
33. Lýtková kost (32+33 lýtko)
34. Hlezno
35. Nárt
36. Prsty pánevních končetin

Lymfatický systém

1. příušní lymfatické uzliny
2. lymfatické uzliny
3. vrchní krční lymfatické uzliny
4. podpažní lymfatické uzliny
5. povrchové tříselné lymfatické uzliny
6. podkolenní lymfatické uzliny

Samičí pohlavní orgány

1. Srdce
2. Zadní dutá žíla
3. Přední dutá žíla
4. Nepárová žíla
5. Aorta
6. Bránice
7. Játra
8. Otevřený žaludek
9. Dvanáctník
10. Tenké střevo
11. Ledvina
12. Močovod
13. Močový měchýř
14. Vaječník
15. Děloha, zčásti otevřená
16. Plod v děloze
17. Pochva

Orgány v hrudní a břiší dutině se zvláštním zřetelem na dýchací cesty a samičí pohlavní žlázy

1. Nosní dutina
2. Hrtan
3. Průdušnice
4. Přední lalok plicní
5. Stření lalok plicní
6. Zadní lalok plicní
7. Jícen
8. Bránice
9. Játra
10. Žaludek
11. Vrátník
12. Dvanáctník
13. Tenké střevo
14. Konečník
15. Ledvina
16. Močovod
17. Měchýř
18. Vaječník
19. Děloha

Slinné žlázy a přehled orgánů břišní dutiny - Trávicí orgány

1. Příušní slinná žláza
2. Podčelistní slinná žláza
3. Podjazyková slinná žláza
4. Licní slinná žláza
5. Přední lalok plicní
6. Střední lalok plicní
7. Zadní lalok plicní
8. Srdce
9. Pravá polovina jater
10. Žaludek
11. Dvanáctník
12. Konečník
13. Předstěra
14. Ledvina
15. Močovod
16. Měchýř
 

BOSTON(SKÝ) TERIER

  BOSTONSKÝ TERIER

Poměrně oblíbené plemeno"bostonů"můžeme s klidným svědomím nazvat i plemenem náhody…

Váha:
V USA 3 rázy:
do 6,8 kg (15lbs)
6,8-9,1kg (20lbs)
9,1-11,4kg (25lbs)
V Evropě se tyto rázy nerozlišují: hmotnost do 11,4 kg.

Barva:
Žíhané nebo černé s bílými znaky. Žíhání musí být pravidelné a zřetelné.


Historie:
Poměrně oblíbené plemeno"bostonů"můžeme s klidným svědomím nazvat i plemenem náhody….
Pravdou totiž je, že jeho vyšlechtění nepředcházel žádný evidentní exteriérový záměr ani nějaká odborná práce.Jednoduše přibližně v roce 1870 se dělníci z okolí města Boston bezhlavě pustili do křížení anglických buldoků, kteří byli v té době uznávanými bojovými psy, se starými bílými teriéry.Cílem bylo získat křížením ještě lepší bojovníky pro neobyčejně oblíbenou zábavu té doby - psí zápasy. V tu dobu ještě nikoho ani nenapadlo, že z náhody se vyklube úplně nové plemeno.
Později byl chov podstatně změněn úzkou příbuzenskou plemenitbou a přilitím krve francouzského buldočka. V roce 1891 požádal bostonský klub chovatelů amerických bulteriérů (American Bull Terrier Club of Boston) o uznání plemene, ale žádost mu byla vrácena s tím, že navrhované jméno Bull Terrier musí být změněno. Tak vznikl v roce 1893 The Boston Terrier Club of America, americký klub chovatelů bostonských teriérů. Od té doby patří bostonští teriéři v USA k velmi populárním plemenům jak na výstavách tak v domácnostech..

Použití:
Je považován za výborného rodinného psa, společníka na cesty a spolehlivého strážce. Oblibu si získal také ve Velké Británii, Kanadě a Austrálii, jinde patří k vzácnostem. V České republice je toto plemeno chováno od roku 1985 a stále je vzácné a mezi naší veřejností málo známé. Ale jeho obliba stoupá protože je to Anděl s ďáblem v těle.
Charakter mnohých psích plemen je zřetelný takřka na první pohled. To boston vypadá jako by neuměl do pěti počítat a když ho posuzujeme podle fotografie, lehko by jsme mu mohli přisoudit vlastnosti francouzského buldočka - jistou rozvážnost a rozšafnost, většinou dobráckou povahu a sklon k pohodlnosti. Žádná z těchto charakteristik však nevystihuje povahu bostonka.
Když připustíme, že po exteriérové stránce existuje mezi buldočkem a bostonkem, i když jsou mezi nimi zjevné rozdíly, velká podobnost, tak potom povaha obou se zásadním způsobem odlišuje. Bostonský teriér je skutečně TERIÉR, a to nejen podle jména. Je to nesmírně energický a čilý pes, velmi bystře reagující na každý podnět. Pohybuje se rychle, lehce a elegantně, není na něm nic těžkopádného nebo neohrabaného. Má dokonalý přehled o všem, co se v domě pohne, na cokoli podezřelého okamžitě upozorní. Rozhodně není uštěkaný, ale když usoudí, že je to potřebné, dokáže se nejen ozvat, ale i aktivně zasáhnout. Američané si ho pochvalují jako vynikajícího strážce, který jako by si vůbec neuvědomoval svoji velikost, je schopný se postavit sebevětšímu protivníkovi a neváhá použít své zuby. Přitom se nedá označit za rváče, ani za nenapravitelného výtržníka. Bostonek je odvážný, ale většinou není útočný, je sebevědomý, ale není svéhlavý. Je velmi inteligentní, vnímavý a lehko ovladatelný. V USA běžně skládá zkoušky poslušnosti a často je vidět na různých soutěžích ve výcviku. Také u nás se začíná prosazovat díky své mrštnosti a rychlosti v soutěžích agility.

  Takže na jedné straně jsou bostonští teriéři neúplatní strážci a v případě potřeby i velcí bojovníci, ale na druhé straně se vyznačují velmi citlivou a křehkou dušičkou, kterou bezmezně svěří do rukou svého pána. V anglicky psané literatuře se výstižně označují "people dog" tedy psi pro lidi. Ke svému pánovi a jeho rodině mají láskyplný, něžný vztah, vyžadují však intenzivní kontakt a nejsou rádi příliš dlouho sami. Vůbec to není pes, který by mohl být zavřený v nějakém kotci. Jsou doporučováni jako společníci starších lidí, kteří mají čas se jim skutečně věnovat. Bostoni jim za to poskytnou nejen milou a nevtíravou společnost, ale i pocit bezpečí. Je to samozřejmě pes pro všechny věkové kategorie, snad s výjimkou nejmenších dětí, ale každý při pořizování jakéhokoliv živého tvora si musí nejprve ujasnit proč si ho pořizuje a jakou má možnost se o něj starat po celý jeho život.


BOSTONSKÝ TERIER

(Boston terrier, Boston bull)

Standart č.140 FCI
Skupina: IX. FCI - společenská plemena
Sekce : malí molossoidní psi
Země původu: USA

Celkový vzhled:
Živý, vysoce inteligentní, krátkosrstý pes s krátkou hlavou, krátkým ocasem, pevné tělesné stavby, vyvážený, klidný, žíhané nebo černé barvy s rovnoměrně rozloženými bílými znaky. Hlava vykazuje vysoký stupeň inteligence a je proporcionální k celkové velikosti psa.
Pes má být silný, aktivní s výrazem odhodlání, vše ve vysokém stupni. Počínání je lehké a elegantní. Vyvážená kombinace zbarvení a ideálně rozmístěných bílých znaků je pro vzhled plemene velmi významná.

 

Ideální výraz bostonského teriéra vykazuje veliký stupeň inteligence a je též velmi důležitý pro charakteristiku plemene. V úvahu ovšem je třeba vzít spolu se zbarvením a výrazem také další znaky. Boston terrier je kompaktní pes, který má působit dojmem síly, rozhodnosti a živosti, má být uvolněný a půvabný.
Hlava a lebka.
Hranatá, svrchu plochá, bez vrásek, líce ploché, čelo srázné, stop dobře vyznačený.
Oči:
Široce uložené, velké a okrouhlé, tmavé barvy, živého výrazu, současně ale přátelského a inteligentního. Při pohledu zepředu jsou oči uloženy zeširoka jako by ve vnějších rozích lebky, v jedné linii s lícemi.
Uši:
Vztyčené, buď kupírované, tak jak to vyhovuje tvaru hlavy, nebo přirozeného tvaru, netopýří, nasazené, co nejblíže k rohům hranaté lebky.
Morda:
Čenichová partie - krátká, hranatá, široká a hluboká, proporcionální v poměru k mozkovně, bez vrásek. Je kratší než široká a hluboká, její délka většinou nepřesahuje třetinu délky mozkovny. Široký a hluboký je čenich až po samý konec. Nosní hřbet je rovnoběžný (až do konce) s prodloužením horní linie mozkovny. Nos je černý, široký, s dobře utvářenou přepážkou mezi nozdrami. Čelisti jsou široké, hranaté s malými pravidelnými zuby. Skus - těsný předkus, toleruje se klešťový skus. Pysky dobré hloubky, nikoli však volné, dokonale krycí zuby při zavřené tlamě.
Krk:
Náležité délky vykazující vyváženost celého psa, lehce klenutý, elegantně nesoucí hlavu. Plynule přecházející do plecí.
Trup:
Hrudník hluboký, správné šířky, lopatky svými vrcholy správně vzad směřující, hřbetní partie rovná, krátká,pevná, žebra hluboká a správně klenutá, zasahující dost daleko dozadu k bedrům.
Bedra krátká, osvalená, směrem vzad lehce spadající k nasazení ocasu.
Slabiny velmi lehce vykasané.
Trup má být krátký, ne však podsaditý.
Hrudní končetiny:
Přiměřeně daleko od sebe stojící, v jedné rovině s kloubními výběžky lopatek. Rovné, kostnaté, osvalené. Zápěstí krátká, silná. Lokty se nesmí vtáčet dovnitř ani ven.
Pánevní končetiny:
Správně postavené, v kolenou patřičně zaúhlené, vzdálenost hlezna a tlapky je krátká, hlezna ani vybočená, ani vbočená, stehna silná, dobře osvalená.
Tlapy:
Okrouhlé, malé a uzavřené, ani vybočené, ani vbočené.Prsty správně klenuté.
Ocas:
Nízko nasazený, krátký, rovný nebo spirálovitě stočený, vždy bez delší nebo hrubší srsti a nikdy nenesený nad linií hřbetu.
Pohyb:
Jistý, přímo vpřed směřující, hrudní i pánevní končetiny se pohybují rovnoběžně s podélnou osou těla v dokonalém rytmu, každý krok vykazuje eleganci, sílu a radost z pohybu.
Osrstění:
Krátké, hladké, lesklé, na omak jemné.
Zbarvení
Žíhané nebo černé s bílými znaky. Žíhání musí být pravidelné a zřetelné.
Ideální rozmístění bílých znaků-bíle je zbarvený čenich, z něho přechází bílá barva v podobě lysiny na hlavu, krk (kde tvoří límec), hruď, na část nebo celé hrudní končetiny, na pánevních končetinách je pod hlezny.
Vady:
Hlava - mozkovna klenutá nebo protáhlá, rozdělená podélnou brázdičkou, mozkovna příliš dlouhá v poměru ke své šířce, slabě naznačený stop, čelo a mozkovna příliš rázné.Oči malé nebo zapadlé, též příliš vystupující, světlé barvy. Příliš viditelné bělmo v oku, příliš patrné třetí víčko. Čenichová partie klínovitá nebo dostatečně hluboká. Klabonos.Příliš silné"vybrané"prostory pod očima. Úzké nebo příliš široké nozdry. Nos s kresbou tvaru motýla. Zuby nezakryté pysky. Slabá spodní čelist, dolní čelist hákovitě vybíhající vzhůru, zahnutá. Špatně nesené uši nebo uši velikostí neodpovídající proporcím hlavy.
Krk - jelení, příliš krátký(jako kdyby chyběl),krk krátký a tlustý.
Trup - oploštělý z boků, úzký hrudník, dlouhá a ochablá bedra, klenutý hřbet (jako u kaprovité ryby plotice), hřbet pronesený , příliš vysoko vytažené slabiny.
Končetiny a tlapy - volné lopatky nebo lokty, pánevní končetiny strmě zaúhlené, hlezna příliš vystupující, dlouhé nebo slabé zápěstí, neuzavřené tlapky.
Pohyb- nemá být valivý, pádlovitý, pes nesmí "plést"končetinami, a to ani v kroku, ani při běhu, ani ze předu, ani ze zadu viděno. Tyto vady jsou vady závažné.
Ocas - dlouhý nebo vesele (nahoru) nesený, extrémně zakroucený nebo nad tělem zatočený. Přednost se dává ocasu, jehož délka nepřesahuje polovinu vzdálenosti od jeho nasazení po hlezna.
Zbarvení a znaky-jednotné bílé, nebo nesprávné proporce barvy a bílých znaků na hlavě, jakékoli obměny, jež ubírají na kvalitě celkového vzhledu.
Srst-dlouhá,hrubá, bez lesku.
Diskvalifikující vady-jednotné černé zbarvení, zbarvení černo-tříslové, zbarvení játrově hnědé nebo myší. Skvrnitý nos. Kupírovaný ocas.

 

Hmotnost:

V USA 3 rázy:
do 6,8 kg (15lbs)
6,8-9,1kg (20lbs)
9,1-11,4kg (25lbs)

V Evropě se tyto rázy nerozlišují: hmotnost do 11,4 kg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Rare Antediluvian Indian Secret agent Resets Blood Constraints

(ADypeAttemoNet, 8. 10. 2018 9:14)

Compression est comment poupe votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre manque de sensibilite bat, il pompe le sang tout au long vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/pour-commander-du-cialis/

Important Blood Constraints and Bravery Blight

(AChaphspat, 30. 7. 2018 12:47)

Pression arterielle est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre manque de sensibilite bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/vente-cialis-en-belgique/

BORDER KOLIE JSOU NEJ

(natálie žilková, 30. 3. 2011 18:43)

MAM STRASNE RADA BORDER KOLIE MAM UZ DRUHOU FENKU MALTEZSKEHO PSIKAALE UZ BRZO BUDE DALSI PEJSEK V RODINE ...S LASKOU PAC A PUSU Nelinka a Natálka....:)